Krajské kolo nebylo pro tento rok vypsáno, ale mělo jej nahradit aplikační cvičení nejlepších družstev kraje, při kterém měla být dopravena voda na vrchol Sněžky:

Protože se ale slatinský sbor netěšil velké přízni u představených okresního výboru ČSPO, pokoušeli se okresní funkcionáři zmanipulovat účast na tomto cvičení. Jako záminka byla povinnost sborů na Sněžku přivézt přenosnou stříkačku PS 8. Protože slatinský sbor tento stroj nevlastnil, chtěli dát na okrese přednost požárnímu družstvu z Líšnice.
Toto rozhodnutí přineslo ve Slatině velkou nelibost a zklamání. Výbor protestoval na okresní požární inspekci v Žamberku. Dopis, kterým se slatinští požárníci dovolávali svého práva byl také zaslán i krajské správě požární ochrany. Nakonec musel okresní výbor ČSPO ustoupit ze svého stanoviska a umožnit slatinskému družstvu účast na cvičení se zapůjčenou stříkačkou z Písečné.

   Dne 5. srpna v časných ranních hodinách odcestovalo požární družstvo ve svém autě do Krkonoš. Na cvičení odjeli: velitel Bohuslav Holubář, řidič František Krsek, strojník Antonín Dostál a členové družstva Josef Křen, Josef Mihulka, Jaroslav Hubálek, Stanislav Preclík, Oldřich Bednář, Karel Mandera, Josef Mazura, Ladislav Kudra a Karel Mačat. Do Krkonoš také odcestovalo 43 občanů ze Slatiny, pro které exkurzní kroužek osvětové besedy při této příležitosti zorganizoval autobusový zájezd.
   Počasí tento den příliš nepřálo. Bylo chladno a zvlášť na Sněžce bylo velmi nevlídno. Cvičení se zúčastnilo 19 požárních družstev.

   Před 270 hasiči z 22 sborů stál nelehký úkol, dopravit vodu dálkovou dopravou od stroje ke stroji na úseku dlouhém 3.016 metrů při převýšení 646 metrů. Navíc trasa dopravy vody, která sledovala trať sedačkové lanovky, byla vedena těžkým horským terénem, který ještě ztěžoval rozmočený povrch, smáčený vytrvalými dešti.
   Pro splnění úkolu bylo na místo dopravena jedna automobilní stříkačka AS 16, dvě čerpadla DS 16 a 20 přenosných stříkaček PS 8. První úsek trasy od vodního zdroje k první přečerpávací nádrži na vrcholu Růžové hory byl osazen 7 čerpadly PS 8 a jednou DS 12, která byla umístěna u vodního zdroje, kterým byl horský potok protínající trať lanové dráhy v úseku mezi stanicemi Pec p. Sněžkou a Růžová hora.
   Protože tento přírodní zdroj byl málo vydatný, byla přečerpávací nádrž také napájena z dalšího potoka, vzdáleného od nádrže 400 metrů s převýšením 40 metrů. Celý první úsek měřil 1.000 metrů a při převýšení 395 metrů a byl z větší části vybudován už v sobotu 4. srpna navečer. K jeho vedení byly použity izolované hadice a jako přečerpávací nádrž posloužila terénní prohlubeň. Druhý úsek, od přečerpávací nádrže na Růžové hoře na vrchol Sněžky, byl kompletně položen v neděli ráno. Jeho celková délka byla 2.016 metrů při převýšení 251 metrů. Vedení bylo tvořeno konopnými hadicemi a bylo přerušeno druhou přečerpávací nádrží, vzdálenou 1.300 metrů od první nádrže. Jako nádrž byla použita dřevěná káď.
   Na tomto úseku bylo rozmístěno deset čerpadel PS 8 a jedna DS 12, která byla umístěna u přečerpávací nádrže na Růžové hoře. Ostatní stroje byly ponechány v záloze.
   Nejsložitějším a nejtěžším úkolem pro všechny cvičící bylo rozmístění materiálu a techniky, které bylo prováděno částečně lanovkou, terénními auty, pásovým motocyklem a hlavně ručně. Trasa dopravy vody vedla podél lanové sedačkové dráhy. Stanoviště slatinských požárníků bylo štábem cvičení určené na svahu Sněžky na druhé pozici od vrcholu hory ve výšce přes 1520 metrů nad mořem. Doprava stříkačky a hadic na určené místo byla velmi obtížná. Nejdřív členové štábu slatinským požárníkům slíbili, že stříkačku a potřebný materiál vyvezou na vrchol lanovkou. Z toho nakonec sešlo a tak museli členové družstva pokračovat, pokud to bylo možné, autem. Tam však kamenitý terén zabránil těžkému auto pokračovat dál. Proto byla stříkačka přeložena na jiné, terénní auto, které se ale nedostalo o moc dál a tak museli požárníci stříkačku dopravovat na stanoviště ručně.

   První úsek byl v 9.45 hodin připraven k dodávce vody. Po následné kontrole, zda jsou všechny stroje řádně zajištěny a hadice podvázány, aby nedošlo k jejich stržení při zavodnění, byl dán v 10.00 hodin rozkaz k zavodnění první části trasy. V 10.08 hodin byla nasáta voda do prvního stroje a v 10.19 hodin byla dopravena do přečerpávací nádrže na Růžové hoře. Voda překonala trasu prvního úseku za 11 minut a trvala pak bez přerušení 1 hodinu a 37 minut. Při použitém tlaku 8 atmosfér bylo dodáváno 600 l/min vody. Druhý úsek byl kompletně dokončen v 10.50 hodin a dodávka vody začala v 11.00 hodin. Po zdržení, které způsobila výměna prasklé hadice, vytryskla voda v 11.45 hod třemi slabými proudy na vrcholu Sněžky. Voda byla v jednotlivých proudech barvena do barev trikolóry. K zesílení tlaku vody na proudnicích bylo nutno zvýšit tlak na DS 12 u přečerpávací nádrže na 10 a později na 12 atmosfér.
   Vlastní dodávka vody na vrchol trvala 45 minut a množství dopravované vody bylo asi 400 l/min. Všechno nebylo tak docela bez problémů. Během dopravy vody se na stroji slatinských požárníků objevila dost závažná porucha. Praskla hadice chladícího systému stříkačky. Protože nebylo možné zastavit motor a závadu opravit, museli členové družstva ucpávat netěsnost hadice provizorními prostředky po celou dobu provozu stříkačky.

   Odsun materiálu po skončení cvičení trval dvě hodiny. Byl dodržen stanovený časový plán. Celá akce těšila velkému zájmu veřejnosti z české a polské strany. Za ústřední orgány byli přítomni zástupci Ústřední správy SPD, Ústředního sekretariátu ČSPO, delegace požárníků z několika krajů, náčelník požární ochrany v Maďarsku plk. Horvath a zástupce armády plk. Huleš. Velitelem cvičení byl František Postolka z OV ČSPO Trutnov. O průběhu cvičení byl natočen krátký film. Požárníkům podařilo to, o co se během války pokoušeli Němci, ale neúspěšně.

   Jako podklad ke zpracování tohoto článku mi posloužily vzpomínky účastníků a zpráva o provedení cvičení, kterou zpracoval velitel cvičení. Celé cvičení bylo hodnoceno kladně, ale i zde se vyskytly rušivé momenty a tak velitel cvičení ve své zprávě píše: "Je nutno poukázat na nedostatky, které se během cvičení vyskytly, i když se jednalo jen o jednotlivce. Nedostatky se projevily hlavně v ubytovnách, kde někteří požárníci se nechovali tak, jak se na požárníka sluší, což mělo za následek roztrpčení obsluhujícího personálu. Rovněž poznámky požárníků, kteří sjížděli lanovkou při likvidaci vedení, ukazují, že máme i v nejlepších družstvech ještě jednotlivce, kteří nechápou smysl kolektivní práce. Vyskytl se i případ, že velitel předčasně odešel od své jednotky, což mělo za následek, že nebyl při likvidaci řádně zkontrolován materiál a tím se také stalo, že do dnešního dne chybí ještě několik součástek výzbroje."

   Zpráva o provedení cvičení končí hodnocením, že výsledek cvičení dokázal, že neexistuje žádná překážka, se kterou by se požárník při výkonu své činnosti setkal a že záleží jen na obětavosti a kolektivní práci všech jednotek požární ochrany. Domnívám se, že výsledek cvičení neopravňoval k zvlášť přehnanému optimismu. Tehdy se jednalo pouze o propagační cvičení, kdy jednotky měly na přípravu a provedení hodně času. Při skutečném zásahu, při časové tísni, není na podobnou akci čas a ani dostatek potřebných sil a prostředků. To konečně prokázala řada požárů chat na hřebenech Krkonoš. Nechci ale v žádném případě aplikační cvičení v dálkové dopravě vody na Sněžku podceňovat.
   Obdiv si zaslouží práce a organizační úsilí, které naší předchůdci této nelehké akci věnovali. Toto cvičení se svým rozsahem a významem nesmazatelně zapsalo do historie českého hasičského hnutí plným právem.

   Cvičení splnilo svůj účel a práce slatinských požárníků byla hodnocena kladně štábem cvičení. Družstvo se vrátilo ve večerních hodinách do Slatiny.
   Při cvičení došlo ke sporu mezi některými členy slatinského družstva a zástupci okresního výboru ČSPO v Žamberku. Skončilo to tím, že byla Antonínovi Dostálovi udělena okresním výborem důtka.